Výklad Horoskopů

  O životě po životě

Věnováno mé lásce a ženě v jedné osobě:,,INO KATARINO"

Tady je moje vize po klinické smrtí,kdy jsem se setkal s tvojí ,,Babičkou" a kdy mi sdělila vše potřebne k tomuto rukopisu.PS:Určitě si vzpomeneš jak jsi mi o ní vypravěla i o tvé smrti a one bytosti která ti sdělila,že ještě nepřišel tvůj čas.Tady je jeji poselství pro ,,TEBE"má Veverko.
Fenómen smrti
Jaké je to zemřít?Otázka,kterou si lidstvo klade od svého vzniku.Mluvit o smrti leží v téže psychologické rovině jako jine způsoby styku sní.Není pochyb o tom,že mnoho lidí má pocit,že je nutné čelit nevyhnutelnosti vlastního zániku.A tak abychom si ušetřili to trauma zkoušíme se podobným rozhovorům vyhýbat,jak to jde.Druhý důvod,proč o smrti neradi mluvíme je složitější a spočívá v povaze samotné řeči.Zpravidla jsou slova lidské řeči obrazy věci,které známe prostřednictvím tělesných smyslů.A smrt je něco,co leží mimo naše vědomé zkušenosti.Často to končí eufemistickými analogiemi.Srovnáváme smrt s příjemnějšimi věcmi z běžné zkušenosti.Snad nejběžnějši analogií je přirovnáni smrti ke spánku.Říkáme,že zemřít je cosi jako usnout.Je to obraz běžný ve všech řečech a setkaváme se s ním v literatuře mnoha věku a kultur.Existuje však jiný názor,který pojem smrti jako zánik vědomí popírá.Podle této tradice-možná mnohem stařší přežívá část lidské bytosti i po tom co její fyzické tělo přestalo fungovat a zaniklo.Tato přežívající část má mnoho
názvů:psýcha,duše,mysl,duch,vnitřni já,bytí,vědomí.Ale ať už se nazývá tento pojem jakkoli,patří představa,že člověk přechází smrti do jiné oblasti bytí,k nejpodstatnějším výrazům lidské víry.
Prožitek umírání-Je to opravdu problém vám to vysvětlit,protože všechna slova,která znám,jsou trojrozměrná.Když jsem to prožíval,vzpomněl jsem si,jak jsem se učil geometrii a jak mi pořád říkali,že jsou jen pouze tři rozměry,a já jsem tomu věřil.Ale není to pravda.Je jich víc.Samozřejmě,ten svět ve kterém žijeme,je trojrozměrný,ale ten přiští zcela určitě není.A proto je tak těžké o něm mluvit,protože jej musím popisovat trojrozměrnými slovy.Snažím se o co nejpřesnější popis,ale není to to pravé.Prostě vám nedokážu dát ten správný obraz,ale pokusim se.
Výstup z těla-Je zřejmé,že se většina z nás zpravidla identifikuje se svým fyzickým tělem.Připouštíme přitom,že máme také,,mysl".Ale pro většinu z nás je mysl mnohem pomíjivějším než tělo.Mysl nemusí být konec konců nic jiného než elektrická a chemická aktivita mozku,který je části fyzického těla.A pro mnoho lidí je úplně nemožné byť i jen pochopit,že by člověk mohl existovat v nějaké jiné formě,než s jakou se ztotožňujeme,totiž ve fyzickém.V tomto odtělesněném stavu je člověk od ostatních odříznut.Může je vidět a rozumět jejich myšlenkám dokonale,ale oni ho nevidí,ani neslyší.Nelze komunikovat ani dotekem,protože duchovní tělo je nehmotné.A tak je pochopitelné,že se zanedlouho odstaví pocit izolace a osamocení.Pocity osamocění umirajícího se však brzy rozptýlí,jak se jeho prožitek prohlubuje.Protože pak přijdou jiní,aby mu pomohli při jeho přechodu.Mají třeba podobu jiných duchovních bytostí,často zemřelých příbuzných a přátel.Ve vyprávění jsem se setkal s bytostí zcela jiné povahy.Na toto setkání se podíváme podrobnějí.
Setkání s bytostí-Světelná bytost mi řekla,že v okamžiku umírání někdy na začátku prožitku,někdy až pozdějí po jiných duchovních bytostí které nám usnadní přechod ke smrti nebo nám může sdělit že ještě náš čas nenastal a že se máme vrátit zpět do svého těla.V jinem případě nejsou tyto duchovní bytostí,s nimž se lidé při smrti setkávají,lidmi,které za život znali.Neviděl jsem na té,na tom duchu,žádný věk a sam jsem také neměl pojem času.V několika málo sekundach jsem došel k názoru,že tyto bytosti jsou našimi duchovními strážci.Duchovní bytost mi řekla:,,Pomohla jsem ti přes tohle stadium tvé existence a teď tě předám dál".Slyšel jsem hlas,vymykajicí se pozemskému chápání,který mi řekl,co mám dělat.,,Vrátit se".A tak jsem neměl žádný strach vrátit se do svého pozemského těla.
Světelná bytost-Nejneuvěřitelnější společný znak v prožitcích blízkosti smrti,který jsem zažil,je setkání s velmi jasným světlem,je to součást,která má nejhlubší vliv na člověka ,jenž tímto prožitkem prošel.Je typická,že nejprve je to světlo tlumené,ale rychle se jasní,až nakonec dosáhne nadpozemské jasnosti.Ale přes to,že světlo má nepopsatelnou jasnost(obvykle je popisováno jako bílé nebo čiré),neoslepuje,jak někteří lidé důrazně uvádějí,nepíchá do očí a nebrání ve vidění jiných věci(a to proto,že lidé v tomto stadiu nemaji pozemké oči,které by mohly být oslněny).

5.5.2013
3,4 stránka
Vzdor tomu,že se toto světlo charakterizuje jako světlo,nemůžu pochybovat o tom,že jde o bytost-Světelnou.A nejen to.Jde o bytost,která má velmi jasně definované rysy osobnosti.Láska,teplo,které vyzařují z této bytosti na umírajicícho,jsou nad slovy a umírající se cíti být tímto světlem obklopen a pohlcen.Cítí neodolatelnou magnetickou přitažlivost tohoto světla a je k němu neodvolatelně puzen.Krátce po svém objevení začne bytost s umírajícím komunikovat.Je to stejný způsob dorozumívání jako ten,kdy duchovní tělo,,přebírá myšlenky"od bytostí okolo,jak už jsem o tom mluvil.Ani těd,jak říkají lidé,neslyšeli skutečný hlas,spíše šlo o neomezený přenos myšlenek,a to tak jasný,že byla vyloučena jakákoli možnost Světelné bytosti neporozumět nebo jí lhát.Tato výměna myšlenek sice neprobíhá v mateřském jazyku dotyčné osoby,ale ta přesto rozumí okamžitě a přesně.Další stadium prožitku jasně vykresluje nesnadnost interpretace tohoto nemluveného jazyka.Světelná bytost okamžitě vyšle myšlenku osobě,v jejíž přítomností se tak dramaticky objevila.,,Jsi připraven zemřít?",nebo,,Co jsi udělal v životě dobrého?"První formulace která zdůrazňuje,co bylo uděláno.Nicemeně mám pocit,že myšlenka je zcela jasna.Ze všeho nejdřív se mě to zeptalo jestli jsem připraven zemřít,nebo co jsem v životě udělal,na co bych mohl ukázat.Kromě toho i v případech méně obvyklého způsobu vyjádření té otázky vyplynulo při bližším vysvětlení,že má zhruba stejnou podstatu.Hlas se mne zeptal:Mělo to cenu?"A minil tím,jestli ten způsob života,jaký jsem do té doby vedl,měl pro mě cenu,když teď už vím,co vím.I když obsah té myšlenky má hluboký citový dopad,není kladena ve smyslu odsouzení.Moc dobře vím,že Světelna bytost neklade otázku jako obvinění nebo hrozbu,protože jsem neustále cítil lásku a porozumění,ať už by odpověd byla jakákoli spíše se zda,že jejím účelem má být pokyn,aby jsme přemýšleli o svém zivotě a ujasnili si ho.Je to,chcete-li,sokratovská otázka,kladená ne pro získání informace,ale aby pomohla tázanému najít cestu k pravdě.Teď vím,že ten hlas,co ke mně mluvil,ve skutečnosti věděl,že nejsem přípraven zemřít.Víte byla to spíše taková zkouška než něco jiného.Ale od té chvíle co ke ,mě světlo promluvilo,jsem se cítil opravdu dobře-v bezpečí a uprostřed lásky.Láska,která z něj bychází,je prostě nepředstavitelná,nepopsatelná.Byla to zvláštní bytost a docela jistě měla smysl pro humor.

Ohlédnutí- Přichod Světelné bytosti a její zkoumavé,beze slov vyslovené otázky jsou předehrou k prožitku překvapivě intenzívnímu,kdy bytost promítne prožívající osobě panoramatický zpětný přehled jejího života.Je víc než jasné,že ona bytost sama má o tom životě přehled a že nepotřebuje žádné informace.Její jediný cíl je dát podnět k zamyšlení nad uplynulým životem.Tento přehled se dá popsat jen v pojmech paměti,která je výrazem nejpodobnějším tomuto jevu.Ale má některé rysy které jej od normálních vzpomínek odlišují.Vzpominky,pokud byly popsány v časových údajích jsou velice rychlé,následují jedna za druhou ve vepmi rychlem chronologickém sledu.Vzpominky přišly jedním razem,všechny najednou,a já byl schopny letmým pohledem to vzít najednou na vědomí.Celý prožitek trval okamžik lidského pojmu času.Vzdor tomu,že celý přehled je velmi rychlý,je předkládán v neobvykle živou formou skutečných vizuálních obrazů.A přestože je jejich sled velmi rychlý,je každý jednotlivý obraz vnimán a poznán.Bylo v tom přehledu úplně všechno,od nejmenších skůtku až po ty nejdůležitější v mém životě.Můžu charakterizovat tento prožitek jako jakési výchovné působení Světelné bytosti.Když jsem se díval na ty obrazy,zda se že Světelná bytost zdůrazňuje dvě věci-naučit se milovat druhého člověka a získávat vědomosti.Když se objevilo to světlo,první věc,kterou mi řeklo,byla:,,Můžeš mi ukázat,co jsi udělal se svým životem?".A pak začala ta projekce.najednou jsem byl zpátky v dětství.A pak jsem prošel celým svým životem,rok po roce,až k dnešku.Události byly v tomto zpětném pohledu chronologicky seřazeny a byly neobyčejně živé.Jednotlivé scény byly,jako byste chodil kolem a díval se,byly trojrozměrné a barevné.A pohyblivé.Když jsem se díval na ten,,film,"tak už jsem světlo neviděl.Zmizelo hned,jak se zeptalo,co