O životě po životě str.7.
svém skutku,jenž v tu chvíli se skutečným procitěním jeho působení na druhé.Toto vědomí mně určitě přimeje,abych se zastavil a zamyslel.Neděsi mne to.Já to vítám.
ZÁVĚR-Brzy pote jsem chápal,že vím co vím a tak je jasné že pojednávám o tak enormně popularním předmetu,že můj život už nikdy nebude takový jaký býval předtím.Rychle jsem poznal,že smrt je naším největším tajemstvím a jaho vyřešení každého zajímá.Prožitky blízkosti smrti nás matou,protože jsou to nejpodstatnější důkazy duchovní existence,jaké mohly byt nalezeny.Jsou skutečným světlem na konci tunelu.To,co se děje po smrti,je tak nevyslovitelně skvělé,že naše představy a naše pocity nedostačují dokonce ani k přibližnému pochopení tohoto dění.Dříve nebo pozdějí nás smrt potká všechny.Ale v této realitě víme málo,nebo nic o onom způsobu bytí.Vzpomeneme si po smrti na pozemský život?Ano vzpomeneme,ale bude to bráno z jiné vlny a v jiném rozmeru.Vyšší element jiná substance chápaní ve světle a naopak.Víme i co bude naš subjekt očekavat v průběhu deklinační očistý aby přenos víc odpovídal dánemu pasmu ve vyšši či nižšší urovní bytí.Rozpuštění naší časové ohraničené formy byti ve večnosti není ztrátou smyslu bytí.Spíše nás nutí uvědomit si,že maliček ví,že je součástí ruky.PS:Jestliže mi někdo nevěřím,prosím.Setkám se s ním v posmrtném životě a pak bude mit možnost se přesvědčit sám a můžeme si o tom popovídat.Ale jsem zvědav,jaka bude jeho myšlenka.?
