Výklad Horoskopů

Během neuvěřitelně krátké doby se rodinná sága amerického autora Alexe Haleyeho Kořeny - v anglickém originále Roots - stala světovým bestsellerem.Za pouhých šest měsíců roku 1976 se ve Spojených státech prodalo 1,6 milionu výtisků této knihy o úctyhodném rozsahu 700 stran.Haley v ní popsal historii své rodiny,kterou sledoval zpátky do minulosti a dostal se - po sedmi generacích - až do roku 1750.Jako dítě jej vždy fascinovalo vyprávění jeho babičky z matčiny strany,pojednávající o rodinných předcích z africké Gambie a o jejich osudech černých otroků v Americe.Když Haley zaznamenal první literární úspěch se životopisem bojovníka za občanská práva černochů Malcoma X,pustil se v polovině šedesátých let 20.století do sbírání materiálu o osudech svých předků.Vypravil se kvůli tomu do Gambie,kde ve vsi jménem Juffure narazil na starce,který mu vyprávěl o tragickém osudu jistého Kunty Kinteho:v roce 1977,když mu bylo šestnáct let,jej při sběru dřeva v lese chytili obchodníci s otroky a odvlekli jej do Ameriky.Haley byl nadšen.Konečně našel africké kořeny své rodiny - byl totiž přesvědčen,že právě jméno Kunta Kinte zaslechl mnohokrát v babiččině vyprávění.

Roman jako televizní seriál

Jelikož měla rodinná sága tak momořádný úspěch,rozhodla se americká televizní společnost ABC,že látku zfilmuje.Na počátku roku 1977 se Kořeny vysílaly v televizi na osm pokračování v osmi po sobě následujících dnech.Seriál lámal všechny divácké rekordy.Zhlédlo jej na 130 milionů lidí,kteři byli dojati a pohnuti až k slzám.Kniha i její filmová verze probudily v USA velký zájem o Afriku a o africké kořeny černých Američanů.Spousta lidí se pod tímto dojmem nadšeně pustila do zkoumání rodokmenů.

Už v roce 1976,kdy byla kniha vydána,získal Haley za své dílo Národní knižní cenu(National Book Award)a v následujícím roce 1977 mu byla za stejný román udělena Pulitzerova cena.Kniha se dočkala překladů do 37 jazyků světa(česky vyšla v roce 1981)a navíc vycházela jako román na pokračování v novinách New York Post.

Plagiátor jako symbolická postava?

 Ovšem hned v úspěšněm roce 1977 obvinili dva spisovatelé Alexe Haleyho z plagiátorství,tedy z krádeže duševního vlastnictví,a podali na něj trestní oznámení.Žaloba Margaret Walkerové,která tvrdila,že Haley opsal celé scény z jejího románu Jubileum(Jubilee),byla zamítnuta.Federální soudce projednávající její případ došel k názoru,že Haleyho kniha vyniká nad vší pochybnost kvalitou.Další stěžovatel Harold Courlander mu předhazoval,že převzal na 80 různých pasáží z jeho románu Afričan(The African),publikovaného v roce 1967.Haley sice popíral,že by kdy román vůbec četl,a nepřestával tvrdit,že jeho Kořeny vycházejí jedině z ústní tradice jeho rodiny a z jeho vlastního posbíraného materiálu.V obou knihách se však našlo takové množství jednoznačně shodných míst,že se Haley nakonec dohodl s Courlanderem na odškodném ve výši 650 000 dolarů.Soudce Ward,předsedající soudnímu líčení,zavázal Courlandera mlčením:nesměl se o vyplacené sumě zmiňovat na veřejnosti.Ward se totiž domníval,že Haley je pro černé obyvatele Ameriky a pro jejich sebevědomí tak důležitou postavou,že by neměl být svržen z piedestalu.A tento obrázek se udržel dodnes.

Plagiát a volná fikce

Dříve než byly po Haleyově smrti v roce 1992 vydraženy jeho soukromé zápisky,prostudoval je důkladně novinář Philip Nobile.Zajímal se o tento případ už od doby,kdy se vedl soudní spor o plagiátorství,a také o něm psal.Pod záminkou,že se obává represálií ze strany Ku-klux-klanu,jej však Haley prosil,aby od toho upustil.V Haleyově pozůstalosti našel Nobile jednoznačné doklady o tom,že mnohé pasáže z rodinné historie jsou čistě fiktivní.V zápiscích z dřívějších let se například vůbec neobjevovalo jméno Kunta Kinte,v pozdějších se užívalo příjmení Kante.Záznam rozhovoru se starým mužem v Gambii,který o Kuntovi Kinteovi věděl,naznačoval podezření,že Haley muže žádal,aby mu vyprávěl příběh,který by se hodil k tomu,co si už sám předtím vymyslel.Nobile o svých poznatcích sepsal článek,publikovaný roku 1993 v listě The Village Voice.Do prověření fakt v románu Kořeny se pustili také historici.Došli ke zdrcujícímu zjištění,že v reprodukovaném rodokmenu leccos nesouhlasí,a to zejména v době před Občanskou válkou(1861-65).A že předkové,kteří prý žili a pracovali na plantážích jako otroci,vůbec neexistovali.Plných 182 stran textu postrádá údajně jakýkoli reálný základ.Televizní stanice BBC natočila o Haleym a o tom,co zjistili a k čemu dospěl Philip Nobile,dokumentární film,který se ale ve Spojených státech nikdy nevysílal.Televizní společnost NBC naopak v lednu roku 2002 uvedla zvláštní pořad věnovaný pětadvacátému výročí vzniku seriálu Kořeny.Tento pořad se však nezmínil o tom,že kniha je do značné míry fiktivní,nebo dokonce plagiát,a že v žádném případě není skutečným příběhem,za který se vydává.

Zpátky ke Kořenům

Dodnes vycházejí Kořeny v nakladatelství Doubleady bez jakékoli vysvětlující poznámky.Stanley Crouch,fejetonista a kulturní kritik,se domnívá,že nakladatelství,pro jehož ediční plán jsou Kořeny zaručeným bestsellerem,nemá pražádný zájem na tom,aby pravda o knize pronikla do podvědomí veřejnosti.Stejnou pštrosí politiku uplatňuje rovněž producent veleúspěšného televizního seriálu.Pro Gambii byla kniha také nesmírným štěstím,protože tam přivedla spoustu zvídavých amerických turistů,kteří pátrali po svých kořenech.Jeden z obyvatel Gambie Crouchovi proto řekl:,,Ano,je to lež,ale je to dobrá lež."Tento postoj bychom sice mohli považovat za pochopitelný z ekonomického hlediska,ovšem výstižnější je jistě konstatování,které pochází od profesora Harvardovy univerzity Henryho Louise Gatese,Haleyova přítele.Domnívá se,že konečně přišel čas,kdy bychom o tom měli ,,otevřeně mluvit",protože ,,většina z nás přece vždycky považovala za nanejvýš nepravděpodobné,že by Haley objevil zrovna tu vesnici,z níž pocházeli jeho předkové".

Plagiáty v literatuře

1.století.n.l.:V Římě vydával Fidentimus Martialovy Básně za vlastní.Proslulý epigramatik na to reagoval tím,že přirovnal zveřejnění básně k propuštění otroka na svobodu a přivlastnění básně někým jiným označil za ,,plagium",čili únos člověka.

Až do 19 století bylo naprosto obvyklým jevem,že autoři opisovali od jiných spisovatelů a látku si podle svého přepracovali.Shakespeare se tak kupříkladu téměř u všech významných děl inspiroval cizími výtvory.

Bertolt Brecht se v proslulé Žebracké opeře natolik ,,inspiroval"francouzkým básníkem Francoisem Villonem,že považoval za svou povinnost zaujmout stanovisko k výtkám z plagiátorství a k novému vydání v roce 1930 připojil následující řádky:,,Nechť si každy vybere,co zrovna potřebuje!Já sám jsem si taky leccos vybral..."