Ego padělatele
Sirény houkaly na poplach,trhavé a zápalné pumy s hromovým rachotem vykonávaly své ničivé dílo a jasné,šlehající záblesky přízračně osvětlovaly nebe nad Lübeckem.Britské vojenské letectvo zde v noci na 29.března 1942 zkoušelo taktiku plošného bombardování,aby tak německé straně opltilo letecký útok na Coventry.Dobrá pětina historického jádra města přitom byla nenávratně zničena..Ve čtvrt na tři ráno připomínala stára část Lübecku hořící záplavu,z níž čněly jako dvě plápolající pochodně věže kostela Panny Marie.Obrovský žár způsobil,že uvnitř chrámu popraskaly a opadaly přemalby,jež se zde nastřádaly za několik staletí.Pod všemi těmito vrstvami barvy se k překvapení Lübečanů objevily kvalitní a detailně propracované vápenné malby z období výstavby kostela,dědictví,které bylo třeba zachránit a uchovat.Ještě v průběhu války vybudovali proto nad troskami provizorní střechu.Již roku 1947 se pak v nelehkých podmínkách poválečné doby začalo na mariánském kostele pracovat,aby se co nejdřív znovu zaskvěl v plné kráse.V půli července 1948 byl restaurátor Dietrich Fey pověřen,aby malby v kostele Panny Marie obnovil.Mezi jeho spolupracovníky patřil i Lothar Malskat.Přesně k sedmistému jubileu božího domu se vnitřek stavby zaskvěl nebývalým leskem.Na slavnostní otevření ve dnech 31.srpna až 2.září 1951 přicestovali prominentní hosté z celé Spolkové republiky Německo,včetně kancléře Konrada Adenauera.Odborná veřejnost neskrývala nadšení nad tím,v jak dobrém stavu se zachovaly vápenné malby,které na stěnách chrámové lodi a v presbytáři zářily v odstínech červené,zelené a okrové.Skutečně ,,prvotřídní kunsthistorickou senzaci"však představovalo jedenadvacet figur v chóru,které byly objeveny teprve v průběhu restaurátorských prací a které experti datovali do 13.století.Detail scény Zvěstování s andělem mezi dvěma poutníky byl dokonce vybrán jako motiv na dobročinnou známku vytištěnou nákladem čtyř milionů kusů.Jak se později ukázalo,oslavila tak pošta originál z 20.století!
Geniální umělci a podvodníci
Brit Eric Hebborn je považován za nejgeniálnějšího padělatele uměleckých děl ve 20.století.Po více než dvacet let se mu dařilo klamat odbornou veřejnost.Aukční domy a muzea po celém světě kupovaly,,staré mistry"jako Rubense a Brughela,kteří ve skutečnosti pocházeli z Hebbornovy dílny.V roce 1984 byl padělatel odhalen,roku 1996 přišel v Římě o život.
Po dobu mnoha let s úspěchem prodaval Nizozemec Geert Jan Jansen padělaná Miróova,Chagallova,Picassova a Matissova díla,u kterých ani nejpřednější specialisté nerozeznali,že to nejsou originály.Umělec byl v roce 1994 ve francii zatčen a odsouzen k trestu odnětí svobody.
Padělatelův první kousek
Padělatelská dvojice Fey-Malskat začala svou kariéru již v letech 1938-40 restaurováním maleb v interiéru šlesvického dómu.Zde měli oba restaurátoři za úkol odkrýt raně gotické malby,které v roce 1888 přemaloval August Olbers.Při práci si však počínali tak neobratně a neprofesionálně,že se jim podařilo originály těžce poškodit.Aby si nezkazili pověst,namaloval Malskat na omítku figury ve středověkém stylu,které pak společnými silami upravili tak,aby vypadaly staře.jako model jim přitom posloužil příbuzní,známí a také filmová herečka Hansi Knotecková.Podvod jim prošel:objednavatel a historici umění byli nadšeni.Na podzim roku 1945 se Malskat,který se právě vrátil z vojenské služby v Norsku,znovu setkal s Dietrichem Feyem.Společně začali načerno obchodovat s padělanými uměleckými díly.
Nedoceněný génius
Zprávy o padělcích prohnané dvojice podvodníků se dostaly na veřejnost teprve v okamžiku,kdy se Malskatovi zdálo,že se mu jako umělci nedostává dostatečného uznání.Zatímco Fey za restaurátorské práce v Kostel Panny Marie v Lübecku sklidil četné pocty a nástěnným malbám se dostalo vysokého ocenění,jejich skutečný tvůrce zůstal bez povšimnutí.Takovou potupu si Malskat nemohl nechat líbit.Proto vyzval svého kumpána Feye stejně jako objednavatele,předsedu kostelní rady Wernera Göbela,aby veřejnosti představili skutečného génia.Přece to byl právě on,kdo na šedou omítku ve vysokém chóru vlastnoručně načrtl jedenadvacet postav a následně pomocí drátěného kartáčku a vápenného prášku vykouzlil starobylou patinu.Jako důkaz předložil fotografii,na níž stojí před prázdnou,čerstvě omítnutou zdi.Fey a Göbel se však bránili.Malskat tedy zasvětil do celé záležitosti média,skandál se dostal na veřejnost.Avšak teprvé když 6.října 1952 Malskat podal na Feye a na sebe sama trestní oznámení u lübeckého státního zastupitelství,dala se právní mašinerie do pohybu.Samotný proces začal po patnáctiměsíčním vyšetřování 10.srpna 1954.Malskat se konečně dočkal ocenění-byl uznán za mistra svého řemesla,za geniálního padělatele uměleckých děl.Velké oblibě se při procesu těšil zejmená u divaček,dokonce tak velké,že musel být dočasně vyloučen ze soudního řízení.Dne 25.ledna 1955 byl Dietrich Faye za podvod odsouzen k dvaceti měsícům vězení,Malskat dostal o dva měsíce méně.Göbel a další obžalovaný pomocník byli obvinění zproštění.V době,kdy si Malskat ještě odpykával trest za mřížemi,rozhodla kostelní rada,že malby v chóru nechá odstranit.Aféra představovala příliš velkou vadu na jeji kráse.Úklidová četa vyzbrojená kartáči a kbelíky se pustila do práce a tolik obdivováne fresky v chóru,jejichž podobu si Malsakt zcela vymyslel,odsrtanila.Malby v chrámové lodi,které doplnil jen místy,však zůstaly zachovány-přežily i vlnu restaurování,ukončenou v roce 2004.Spolu s gotickými originály se paradoxně dočkala konzervace i Malskatova práce a tvoří nyní součást umělecké výzdoby lübeckého mariánského kostela.
