2/5 Život po životě aneb Exkurze do dalších stavů naší existence
Nebude ale také schopen zvážit,jaký úkol potřebuje vyřešit v dalším pozemském životě a tím pádem ani zjistit,kdy,kde a komu se má narodit.Narodí se tedy kdykoli,kdekoli a komukoli.Podle východní filosofie má sice veliké štěstí,pokud se narodí zrovna jako člověk a ne v nějaké horší podobě,ale stejně tím moc nevyhraje.Neřeší svým životem žádný úkol,chová se každou chvíli jinak,případá nám nevypočitatelný.Prožívá zbytečný život zbytečného člověka.S takovým člověkem mnoho nenaděláme.Nelze s ním pracovat pomocí astrologických metod,nereaguje nebo reaguje velmi zvláštně například i na klasickou akupunkturu.Za úvahu také stojí sebevrazi.Podle východní filosofie má člověk pro svůj pozemský život určeno 120 časových jednotek.Do patnácti let,tedy po dobu dětství,odpovída jedna časová jednotka jednomu roku.Zhruba v patnácti letech-v pubertě-bere člověk život do svých rukou a záleží pouze na něm zda jedna časová jednotka bude trvat pět minut,rok nebo déle.Sebevrazi nedožijí větší nebo menší část času určeného k pozemskému získávání zkušeností.Podle východní filosofie se proto musí vrátit a tuto část života si dožít v příštím(třeba jenom krátkém a někdy velice krutém)životě.V tomto případě se vrhá na svět pozemského bytí bez možností vlastního rozhodnutí jeho karmy,(karma.)Vrátíme-li se k první části našeho putování za střipkem pozemské zkušenosti,vidíme:-při zrodu ze života nitroděložního pro život pozemský jsme přišli o plodovou vodu a o placentu,-při přechodu ze života pozemského do života vibrací jsme se zbavili dechu a těla,schránky naší Duše,-při přechodu ze života vibrací do Světa záření musíme opustit vibrace a PO,nejhmotnější část naší Duše.Poslední ztráta nás čeká ve Světe záření,odkládáme HUN,poslední nejvnitřnější zbyteček naší lidské Duše.Bojíme se,,smrti"při každém přechodu ze Světa do Světa.