Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pokračování(1/11)

9. 3. 2014

Zásadní omyl je v názvosloví,pokud přestaneme užívat slova začátek a konec života ve smyslu absolutním,ale uvědomíme si jejich význam pouze pro pozemské bytí,vyplyne nám z toho začátek a konec předchozího i následujícího života.Nám zývá zamyšlení,zda bychom neměli věnovat posledním okamžikům  pozemského bytí-a zároveň prvním chvílím života po životě,alespoň polovinu zájmu,jaky věnujeme posledním okamžikům nitroděložního života-a zároveň prvním chvilím života pozemského.Zamyšlení,proč  všechny nám známé civilizace nechávaly své mrtvé několik dní na pokoji v místnosti ve zcela specifickém a velmi kultivovaném prostředí(většinou se hovoří o třech až třech a půl dnech),a teprve pak tělo pohřbily.Zamyšlení,zda otevření okna,o kterém můžeme číst ve všech možných knihách ze všemožných kultur,nebylo v přímé spuvislosti s posledním svědectvím citovaným z Moodýho díla.Zamyšlení nad chvaním našich předků vůči svým mrtvým,nad rituály rozloučení,nad slušností a důstojností,s jakou je provázeli v posledních chvílích a na poslední cestě pozemského života.Zamyšlení,zda je v pořádku,že dnes naše mrtvé jen tak po dvou hodinách,,smrti šoupnou do lednice,i když na ně možná křičí,že žijí,jak jsme četli ve svědectví první pacientky,nebo se jen tiše diví,jako pacient druhý.Čínská kosmologie ani Tibetská kniha  mrtvých se ovšem neomezují jen na rady do života,ale udílejí řady podnětů k přemýšlení o ulehčení vstupu nebo přerodu do světa následujícího.Na smrti,tedy kvalitním odpojení SHEN,HUN a PO,na části naší bytosti,kterou můžeme názvat Duší a která pokračuje do dalších životů,závisí úroveň naší další existence.